Keltský telegraf 2017

Jak jistě víte letos opět proběhl již 8.ročník keltského telegrafu. Na již tradičním stanovišti Ztracená v Rychvaldu se sešlo opravdu hodně keltů, čertů a jiných příznivců této úžasné akce. Kromě tradičních očistných ritálů, přivítání jara a přizvání všech lesních bytostí se v přátelské atmosféře bavilo několik generací návštěvníků od 3 do 76let. Ještě jednou jim děkuji za účast a těším se na další setkání v roce 2018.

Armon

Připojuji i poděkování duchovního otce a vrchního čerta Keltského telegrafu:

Vážené čertice, vážení čerti, přátelé Keltského telegrafu!

V jedné knize Wolfa-Dietera Storla jsem kdysi našel tento citát Jakoba Böhmeho: „Nenajdeš žádnou jinou knihu, kde by sis mohl uvědomit boží moudrost, než když vyjdeš na zelenou a rozkvetlou louku, kde uvidíš, ucítíš a ochutnáš báječnou sílu boha.“

Od té doby si jej pravidelně připomínám, abych v době, která nás jako probuzená sopka zasypává obrovským množství podnětů, lákadel, technických prostředků a virtuálních slastí, nezapomněl, kým jsem. Jako kluk jsem společně s kamarády trávíval, pokud to jenom trochu šlo, většinu volného času někde venku, v přírodě. Ani já, ani moji rodiče, či rodiče mých kamarádů to nepovažovali za nic nebezpečného i přes drobné úrazy, modřiny a odřeniny. Prostě jsme se přírody a pobytu v ní nebáli.

Dnes, zdá se mi, tomu tak není. A nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že si mnozí lidé myslí, že pobyt v přírodě je hned po terorismu největším nebezpečím. Co se to s námi stalo, že jsme zapomněli, odkud jsme vzešli, kde jsou naše kořeny? Namísto hledání „boha“, moudrosti, vnitřního klidu někde v hlubokém lese mezi stromy, na rozkvetlé louce či na kopci, k němuž naši předkové vzhlíželi s posvátnou úctou a chodívali na jeho vrchol nečerpat sílu a odvahu, zavíráme se do bezpečí svých domovů, abychom u televize vyhlíželi další světový průšvih.

Keltský telegraf proběhl letos 25. března už poosmé. Vždycky, když si pak pročítám zprávy čertů z jednotlivých stanovišť, žasnu a tělem mi probíhá příjemné chvění, které někteří nazývají mrazením.

Vidím totiž, že jsou stále lidé, kteří se přírody nebojí a ctí Matku Zemi, která nám všechno dává, dokonce zcela zdarma. Že jsou lidé, kteří hledají, a věřím, že i nalézají střed sebe sama v magickém propojení s prapůvodními kořeny, z nichž jsme my lidé vzešli. Vysílají symbolické světlo, které při Keltském telegrafu poráží tmu při jarní rovnodennosti, kdy den je delší než noc. Světlo silnější než tma. To je důležitá symbolika i pro dnešní podivný svět, v němž se stěží dá vyznat.

Keltský telegraf nabírá na síle. Letos se na dvě stě padesáti místech zapojilo do předávání poselství několik tisíc nadšených čertů. Ze všech dosud přijatých zpráv čertů je to patrně. Posuďte sami alespoň některé z nich:

„Nebe plné hvězd, super viditelnost, dobrá nálada, milí lidé, počasí příjemné. Letos přišlo o půlku více lidí než loni. Na stanovišti Radobýl se sešlo odhadem 200 lidí, včetně dětí ( při takovém počtu lidí to už nešlo spočítat). Dětiček bylo letos o mnoho více. Před vysláním světelného signálu proběhl malý očistný rituál s poděkováním a přáním.“

„Stoupali jsme čtyři natěšení Kelti k nebesům. Cestou se z jednoho vyklubala druidka. Na vrcholu Boubína nás přivítali dva neohrožení potulní lovci obrazů, znalci kopců (tímto je ještě jednou zdravím), mrazivý vítr, jasná obloha a na západě hořící hřeben Gabréty. Zkontrolovali jsme výhled na dřevěné konstrukci rozhledny, uvařili zázračný lektvar rozjasňující zrak a kochali se hvězdnou oblohou. Propojili tak vesmír s Matkou Zemí. Ve stanovený čas jsme signál přijali a odeslali. Byli jsme nadšeni skvělou viditelností a přicházející signál od severu nás rozdováděl. Viděli jsme záblesky z Helfenburka, ohňostroj z Věnce, samozřejmě signál z Máří. Ve stanovený čas jsme do prostoru poslali červené světlo. Naprosto unešení jsme byli, když jsme uviděli bílou odpověď z Libína. Možná jsme viděli i Knížecí stolec. Velký večer, skvělý zážitek. Díky všem čertům.“

„Ať už příchozí světélka ve tmě na kopcích zaznamenali či nikoli, prožili výjimečnou chvíli. Nejdůležitější je vědomí, že se tisíce lidí dokázaly semknout, vyjít na kopce, připomenou si starodávné tradice a skutečnost, jak je příroda důležitá a my její nedílnou součástí. Ať žije jaro, ať žije Keltský telegraf, ať žijí patrioti ze Slánské hory!“

„Tak jako všechny minulé ročníky i letos byla na Nákle u Ratiškovic velká vatra, bubny, bubínky, činely, zpěv, požehnané počasí, nádherná viditelnost a povznesená nálada. V areálu vatrou osvětlených pískovcových soch Sáma, Cyrila s Metodějem, Rastislava a Liliového kříže se sešlo cca 150 účastníků. Snad nikde na celé trase telegrafu není možné pozorovat tolik stanovišť z jednoho místa. Letos jsme zaznamenali signály od A13 Buchlov až po A20 Karlínský kopec u Čejče. Byl viditelný i maják na A21 Dívčí Hrady nad Pavlovem ovšem signál jsme nezachytili. Letos již druhý rok pomáhali s přípravou junáci z Ratíškovic. Všem co pomáhali s přípravou i všem co přišli a tvořili atmosféru tohoto mystéria patří velké Díky !!! Příště 2018!“

Více komentářů a zpráv je na www.keltskytelegraf.cz

Vážené čertice, vážení čerti!

Dovolte mi poděkovat Vám za Vaši odvahu, s níž jste vystoupali na kopce a hory, a s pokorou jim projevili úctu, a tím i hold celé Přírodě a Matce Zemi. Děkuji Vám za Vaše zapojení do Keltského telegrafu. Zůstaňme ve spojení i nadále.

Zvláště děkuji všem, kdo nám pomohli s plánováním tras v některých regionech.

Keltský telegraf si už zaslouží svoje logo. To je výzva pro Vás, navrhněte jej!

A snad už jenom malá prosba na závěr.

Všechny ty návrší, kopečky, kopce, hory i pohoří mají svoji duši, ale to vy už víte. Mívají radost při setkání s usebranými poutníky a těší se, slovy J. A. Komenského:  z doteku jejich (bosých) nohou i v jiné dny v roce. A tak ji to dopřejte a komunikujte s nimi. Prostě tam občas zajděte. Jenom tak pobýt.

Přeji Vám všechno dobré a za rok zase na viděnou!

S hlubokou úctou

Vlastimil Hela

vrchní čert Keltského telegrafu