Stručně o procesu hledání pravého JÁ (Jaroslav Popelka)

Stručně o procesu hledání pravého JÁ

Jaroslav Popelka

 Věci se mají takto. Fyzické tělo si od svého narození rozvijí svou mysl. A protože ve fyzickém těle je hlavním orgánem myšlení mozek, můžeme říci, že je to především mozek, který rozvijí svou mysl. Tuto mysl nazývám mozkovou myslí. Tato mysl je tudíž produktem fyzického těla, dá se říci, že fyzické tělo (mozek) je její matkou. Tato mysl, jelikož vyvěrá z fyzického těla, neustále přemýšlí o fyzickém těle, jeho okolí a hlavně o vjemech, které do ní vstupují přes tělesné smysly. A co je důležité tato mysl, jelikož je výtvorem fyzického těla, je jeho dítětem, si automaticky myslí, že člověk je přímo fyzickým tělem. A nelze se ji ani divit, že si to myslí, pokud známe její původ. 99 % lidí funguje pouze na základě myšlenek, které produkuje jejich mozková mysl. Proto se nelze divit, že lidská společnost se nachází ve stavu v jakém je. Ale to, že drtivá většina lidí funguje pod naprostým diktátem mozkové mysli, je proto, že to skutečné JÁ dovoluje. Toto JÁ má totiž zájem, aby se mozková mysl rozvíjela do určitého stupně. Až mozková mysl tohoto stupně dosáhne, tak skutečné JÁ vyšle do mozkové mysli impuls, který ji přivede k myšlence, že možná existuje ještě jiný svět, než ten fyzický. Od tohoto okamžiku, se mozková (tělesná) mysl začne zaobírat různými náboženstvími, filozofiemi, různými duchovními směry, psychologii atd. v naději, že nalezne nějakou vyšší pravdu, nebo Boha, nebo lepší pochopení sebe sama. Ale v procesu tohoto hledání neboli studia si mozková mysl neuvědomuje, že ona tímto procesem nemůže žádnou vyšší pravdu najít. Její přirozenost, tzn. že je produktem fyzického těla, ji v tom zákonitě zabraňuje. Proč tedy skutečné JÁ dovoluje, a dokonce je to přímo on, který pobízí mozkovou mysl, aby takto hledala nějaké duchovní poznání, když dokonce tento proces může trvat mnoho let, dokonce mnoho životů? Je to proto, že tímto procesem duchovního hledání se rozvijí jiná část mysli, která je ve spojení s určitými centry v krku, a ne s mozkem. Je to ta část mysli, která je schopna abstraktního uvažování. Tato část mysli už není v tak těsném sepjetí s fyzickým tělem, jako tomu je u mozkové mysle. Tato část myslí už má do určité míry spojení s vnitřním světem. Až tato druhá část mysli je dostatečně rozvinuta, teprve tehdy pravé JÁ vyšle, jak do mozkové, tak do této krční mysli impuls, který tyto obě mysle přivede k myšlence, že to, co se hledá, je pravé JÁ člověka. A hlavně, že toto pravé JÁ sídlí hluboko v nitru. A současně, že kromě tohoto pravého JÁ neexistuje jiné živá bytost. Od této chvíle obě mysle začnou pátrat po tomto JÁ. Samozřejmě, že tyto mysle nejsou schopné toto JÁ vypátrat, protože v obou dvou pořad sídlí silné přesvědčení, že i ony jsou živé bytosti. Pokud si některá mysl myslí, že kromě JÁ existuje ještě jiná živá bytost, tak toto přesvědčení naprosto bezpečně zabraňuje poznání pravdy. Ale pokud pravé JÁ vidí, že tyto obě mysle hledají pravdu pro pravdu samotnou, bez vedlejších úmyslů, pokud vidí, že tyto mysle spatřuji v nalezení pravého JÁ svou nejvyšší životní prioritu, a že jsou schopné pro toto nalezení obětovat cokoli, tehda se JÁ chopí role vůdce a učitele těchto dvou myslí. Od této chvíle pravé JÁ začne obě mysle nutit, ať zaměřují svou pozornost čím dál více do hrudi, a sice doprostřed hrudi cca 10 cm nad místo, kde lidí umísťují tzv. srdeční čakru. Bude je neustále nutit, aby si v tomto místě představovali přítomnost nějaké živé bytosti, aby přímo v tomto místě mysleli na to, že zde sídlí jejich pravé a živé JÁ. Tato etapa myšlení v hrudi u každého člověka bude trvat různě dlouho. Ale v této etapě po určitou dobu ještě obě mysle (jak mozková tak krční) nejsou schopné toto pravé JÁ zachytit. Hlavním účelem této etapy je rozvoj třetí části myslí, kterou nazývám hrudní neboli srdeční. Teprve až tato hrudní mysl je dostatečně rozvinutá, teprve tehdy budou vytvořeny podmínky, aby se pravé JÁ odhalilo mysli. Až se pravé JÁ odhalí mysli, teprve tehdy si mysl uvědomí, že i když je pouze jedna, je současně tři. Tehdy si mysl uvědomí, že má tři části. První část sídlí v mozku, nazývá se racionální mysl. Tato část mysli není schopna zachytit pravé JÁ. Jejím hlavním úkolem je zaobírat se fyzickým tělem a vnějším světem. Druhá část mysli, která je ve spojení s určitými centry v krku (proto ji nazývám krční) je ta část mysli, která je schopna myslet abstraktně. Tuto část mysli mají rozvinutou filozofové, umělci apod. Důležité je, že ani tato část mysli není schopna zachytit pravé JÁ. Teprve třetí část mysli, která sídlí v hrudi (proto ji nazývám hrudní nebo srdeční), a teprve když je dostatečně rozvinutá, je schopna zachytit a uvědomit si pravé JÁ. Až jednoho památného dne, na který člověk nikdy nezapomene, pravé JÁ vystoupí v lidské hrudi z nitra a stoupne si před lidskou mysl, tehdy si mysl uvědomí, že toto JÁ po celou dobu nemohlo být poznáno, protože mozková mysl si myslela, ze fyzické tělo je živou bytostí; protože krční mysl si myslela, že mysl je živou bytostí; protože hrudní mysl nebyla dostatečně rozvinutá, a tím pádem nemohla být používána. Toho dne si mysl uvědomí, že JÁ sídlící v nitru hrudi je Bůh, a že kromě tohoto JÁ neexistuje jiná živá bytost. Tehdy si mysl uvědomí, že toto JÁ může vnímat, pouze ta její část, která sídlí v hrudi. Tehdy si mysl uvědomí, že toto JÁ komunikuje pouze s hrudní mysli, a tato hrudní (chcete-li srdeční nebo duchovní) mysl teprve to, co přijme od JÁ, předá krční mysli a ta to předá mozkové mysli. Tehdy si mysl uvědomí, že toto JÁ vždy sídlilo v nitru hrudi, ale nebylo poznáno, protože se mysl zaobírala vnějškem a dokonce si myslela, že existuje jiná živá bytost než toto JÁ. Toho dne, kdy JÁ poprvé předstoupí před svou mysl, dojde k prožitku neskonalé blaženosti, radosti, štěstí a lásky, ale mysl si velice záhy v úžasu uvědomí, že to nejsou její vlastní prožitky, ale že je to radost a štěstí tohoto JÁ z toho, že se mu konečně podařilo rozvinout jednu mysl tak dalece, že si tato mysl byla schopna uvědomit jeho přítomnost.

Amen