Keltský Nový rok

Samhain (1. listopadu)

V různých variantách bývá nazýván jako Samhain, Samuin, Samoinos, vše to jsou odvozeniny od sam-fuin, což znamená konec léta.Tím je poukazováno na předělovou funkci tohoto svátku, neboť s ním začíná temná polovina roku.

Z astronomického hlediska připadá na počátek listopadu a oslavy mohly trvat až tři dny. Do dnešních dob se nám v anglosaské tradici zachoval jako Halloween, původně jako Hallowmas, či pozdější All Hallows´Evening - Večer Všech Svatých. U nás pak na tradici Samhainu navazují Dušičky.

Keltové počítali nový rok od 1. listopadu, tedy od svátku Samhain . Prvním obdobím roku je měsíc Samonios (dle tabulky v Coligny). Svátek samotný započne vždy s prvním novoluním měsíce Samonios, přičemž této události v dnešním roce 2014 odpovídá až termín 22.11. (14:35 SEČ).

Výběr, zda pořádat oslavu v pevný, tedy sluneční termín, či v termín lunární, měli dříve na starosti Druidové, keltští kněží, kteří rozhodli podle dalších znaků. Vždy byl však upřednostňován přirozený cyklus, tak jak jej můžeme vnímat v přírodě - tedy lunární postavení, v tomto případě nov, jako symbol smrti a nového počátku. Je někdy až smutné, jak se staré tradice překrucují a stokrát omílaná lež se stává pravdou a stokrát opsaná stává se dogmatem. Keltská kultura a její přívrženci naštěstí nenalézají v psaných textech nic dogmatického, ale naopak otázky, které musí zodpovědět sami, a tak neustále živí onen plamen, který chrání sama bohyně Brigit.

K dnešnímu dni bych tedy rád všem našim členům, soukmenovcům,čtenářům a vlastně lidem (bez ohledu na dobrotivost jejich vůle) popřál, aby jejich další kroky vedly přesně tou cestou, jakou si zaslouží, tedy aby jejich „smrt" a následné procitnutí do „nového života" byla přesně tím, na co čekají a co si v srdci přejí.

Přeji všem, aby našli oheň, který chrání, odvahu jej uhasit a trpělivost s křesadlem než oheň opět vzplane. Smrt je vždy zkouškou…ať už je to zkouška víry, odhodlání, vytrvalosti nebo trpělivosti, vždy vyjdeme o něco moudřejší. Takovou smrt chápali i Keltové.

Mnozí nás opouštějí, jen aby se vydali na další cestu, na cestu, na kterou je nemůžeme doprovodit, na cestu, která je pro každého jiná. Já přesto pevně věřím, že tato cesta je odrazem jejich dosavadní existence a její cíl je odrazem jejich přesvědčení a modliteb.

Samonios je výraz pro období padání semen, což názorně vystihuje mystický význam tohoto měsíce. Jde o čas, kdy staré hyne a uvadá, ale zároveň vzniká zárodek nového života.

Mnozí mí kolegové a kolegyně by vám popřáli mnoho zdaru a štěstí, lásky a porozumění, našli by vám nejlepší recept na očistnou koupel, na moc dobrý podzimní čaj, či dali typ na výbornou slivovici od tetičky z Moravy ....

Zkrátka něco, co by vám pomohlo lépe překonat prvotní čas v temné polovině roku, která nastává.

Já vám nepřeji žádnou z těchto „berliček".

Přeji vám namísto toho, aby jste měli sílu vstát od počítače, odhodit berličky, zapomenout na svíčky za oknem a dlabané dýně…přeji Vám sílu najít ve svém nitru vlastní chrám, který bude obsahovat vše co potřebujete, přeji Vám hluboký mír a blízkost vašich Bohů, Principů, Duchů…zkrátka přiblížení se té „Prima matérii", Matce či Otci.

Přeji Vám aby jste měli možnost zakusit skutečné Transcendentno…Přeji Vám, aby každý z vás nalezl svou víru a smysl života.

Člověk je podle učení každého národa stvořen něčím daleko vyšším než je on sám. Nese v sobě tudíž odkaz této bytosti a snaží se tuto „jiskru božství" nalézt. Mniši Jambuši tak činí pod vodopády, dervišové v hluboké taneční extázi, alchymisté v tyglíkách, hermetikové v korespondencích a astrologové ve hvězdách.

Keltové hledali své Bohy, své stvořitele, ochránce a patrony v sobě, ve své každodenní práci. Spojovali tedy jako ono „Ora" tak i „Labora". Každým nádechem si byl Kelt vědom existence svých bohů a každým činem se jim snažil připodobnit, činit to, co by jim mělo být blízké.

Snad nejdůležitějším aspektem tohoto svátku je setření hranice mezi naším světem a zásvětím. O Samhainu získávají moc nejrůznější skřítci, víly a sídhové (duchové mohyl), kteří se v tuto dobu mohou zjevovat lidem. Podle tradice se také vracejí zemřelí předkové, aby se setkali se svými rodinami a přáteli. Proto se večer u domů zapalovaly ohně nebo rozsvěcovaly svíčky, aby duchové mohli najít cestu domů a aby se u nich mohli ohřát.

Příchod předků byl oslavován a byly pořádány velké hostiny, kde se část pokrmů odkládala právě pro ony zesnulé, aby si i oni mohli jednou do roka připomenout pozemský život.

I když byl příchod předků vítán, vše obestírala bázeň, aby se v lidských domovech duchové neusídlili natrvalo. Proto existovalo i mnoho ochranných opatření, která tomu měla zabránit. Třeba rozvěšování snítek cesmíny nebo vykuřování sporýšem. Lidé také mohli své předky po hostinách vyprovázet se světly zpět k mohylám a hřbitovům, ale zpátky se vraceli potmě a potichu, aby je duchové nemohli sledovat.

Symbolika dvou vzájemně se prolínajících světů se mohla odrazit i v rituálních maskách připomínajících zesnulé předky, bohy nebo skřítky a duchy. Takovéto průvody se zachovaly například ve Skotsku a Bretani. A přeneseně pak i v dnešních dětských halloweenových kostýmech.

Samhain je spojen se smrtí všeho starého, tedy i vegetačního nebo slunečního boha, který je po smrti vhozen do kouzelného kotle babice Cailleah, kde později dojde k jeho znovuzrození. Cailleah je v tomto případě vládnoucím principem třetí třetiny ročního cyklu, symbolizuje stáří, ale i zralost, smrt a také nový začátek.

Z praktického hlediska bylo nutné se připravit na nadcházející zimu. Bylo nutné dokončit sklizeň, posbírat poslední plody neboť po Samhainu už vše náleželo Cailleah. V tuto dobu se také porážela slabá a přebytečná zvířata, pro která by nebyl dostatek krmení, a jejich maso se ukládalo na zimu. Tento zvyk se na mnoha místech udržel jako Martinské hody. Ale i tato činnost měla duchovní aspekt, kdy smrt vybraného dobytčete, jako zástupná oběť, připomínala smrt boha.


Se symbolikou počátku nového se pojí také rozdělávání nového čistého ohně. Ten se zapaloval až po uhašení všech ohňů ve vesnici a to pomocí tření dřev. Teprve od něj si lidé mohli zažehnout ohně ve svých domovech. S novým ohněm se pojí symbolické zničení a odvrhnutí všeho starého a zlého.

V tomto čase umírání je dobré se zastavit, oprostit od všedního shonu, ohlédnout se zpět, vzpomenout na své předky a zamyslet se, co v našem životě je staré a přežité, odložit tuto přítěž a do nového keltského roku vykročit lehce a svobodně.

Lunwer, Blanka Banshei Zelená ,Jan Lugar Novák a JAB