Blíží se svátek Tří králů....

Tak jen pro připomenutí....

Tři králové, mudrcové, hvězdáři…Magoi
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.
Žalm 72, 10 ČEP

Jak to vlastně bylo s těmi „králi“? „Podle legend mudrci přinesli dary“. Je to výrok poněkud neinformovaný, jak v náboženské oblasti často bývá. Zprávu o tom, že k Ježíšovým jeslím přišli tři „mudrci“, čteme v Matoušově evangeliu:
„Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě a přišli jsem se mu poklonit …“

Nejprve, kdo to byli ti tři: evangelium užívá slovo „mudrci“. V řeckém originálu je slovo „magoi“, což tehdy na východě označovalo „mudrce či mágy“, my bychom podle dnešních znalostí historie těch oblastí východu řekli: babylonští kněží kultu Zarathursty.

A skutečně, v Babylonii podle archeologických nálezů byla celá řada „svatyní“, hvězdáren. Archeologie našla tzv. „zikkurati“ z babylónského ziqqurrat, od kmene zaqāru, „postavit na zvýšeném místě“, nebo z akkadského zakáru, „tyčit se, vyčnívat“. Jsou to stupňovité věže, pnoucí se do výše (3 až 7 stupňů, vysoké několik desítek metrů, několik teras nad sebou na vrcholu schodiště vedoucí ke svatyni, kam sestupoval bůh). Tyto stavby byly rozšířeny v Mezopotámii a Elamu v době od třetího tisíciletí př. n. l. do šestého století př. n. l. Například zikkurat z Uru (2100 př. n. l.) či proslulá Babylonská věž - 90m vysoká, postavená na čtvercové základně 90×90 metrů..

Nejen pro své potěšení, ale zejména pro své „zákazníky“ postupovali mágové opravdu „vědecky“. Svá nejdůležitější pozorování „zapisovali“ klínovým písmem na hliněné destičky, které se zachovaly. Takže víme o jejich mimořádném pozorování konjunkce dvou velkých hvězd, Jupitera a Saturna, v roce 7 před Kristem. Tehdy pro ně Jupiter byla hvězda krále, světovládce, jak je doloženo i z jiných pramenů. A Saturn byla hvězda „přidělená“ Judsku. Z tohoto mimořádného úkazu spojení dvou velikých hvězd mágové usoudili, že se narodil král, „světovládce“ a že se to stalo v Judsku. Nechali o tom záznamy, které moderní astronomie ověřila a potvrdila, že tato konjunkce se skutečně udála 29. května v roce 7 před Kristem. To je dnes všeobecně i z jiných pramenů chápaný rok narození Krista. Povšimněte si datace kolem 29.Května. Mágové však do Jeruzaléma dojdou až poněkud později.

Když se tento mimořádný úkaz opakoval (jak moderní astronomie opět prokázala) podruhé 3. října, to už nenechalo pečlivé astrology v klidu a vypravili se snad někdy koncem října či v listopadu na velbloudech na cestu dlouhou asi 1200 km z Babylonie do Jeruzaléma, kam mohli dorazit začátkem prosince. Zde začali sbírat informace o tom „králi“ a skutečně se dověděli, že podle dávných proroků se má takový král narodit v Betlémě vzdáleném 8 km na jih od Jeruzaléma. Naši cestovatelé tam vyrazili dne 5. prosince po 17. hodině. Jak je to možné takto určit, není to směšné? Opět si vezměme k ruce moderní astronomii.

Konjunkce měla totiž tři fáze: ty první dvě se objevovaly těsně před východem slunce. Matouš reprodukuje sdělení hvězdářů: „... uviděli jsme jeho hvězdu na východě“, přesně podle řeckého originálu „při východě“, tzn. podle astronomů při ranním svítání těsně před východem slunce. Když mudrci vyrazili z Jeruzaléma, říká Matouš: „... hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi“. Třetí konjunkce oněch hvězd nastala totiž podle přesných zjištění astronomů onoho 5. prosince v podvečer, těsně po západu slunce, a to na jihu, tedy přesně ve směru cesty našich hvězdářů.

A jak se tedy došlo k tomu, že to byli „králové“?
Pár set let před těmito událostmi mluví ve svém proroctví Izaiáš o záři, která vzejde nad Jeruzalémem: „králové budou kráčet v tvé vycházející záři ... záplava velbloudů tě přikryje ... přinesou zlato a kadidlo ...“.

Poprvé se o třech mudrcích zmiňuje církevní spisovatel Órigenés na počátku 3. století, který počet tří zřejmě vyvozuje z počtu darů, které Ježíši přinášejí. Tyto tři dary měly také představovat veškerou hmotu, neboť zastupují veškerá v té době známá skupenství.

Zlato je a samozřejmě i vždy bylo nejušlechtilejším kovem a symbolem bohatství, symbol celkového vrcholu vývoje hmoty.

Kadidlo bylo díky své vůni, navozující slavnostní atmosféru, v mnoha náboženstvích velmi vyhledávané. Šlo o směs vonných dřevin a pryskyřic, myrhy, semínek, kořenů a usušených květů. Kadidlo se pálilo na rozžhaveném dřevěném uhlí v kadidelnicích, čímž se . uvolňoval vonný dým. Prodávalo se v podobě malých, místy průhledných, kulovitých kousků barvy světle žluté nebo bledě červené, na povrchu voskově lesklých. Kadidlo se
mimo vykuřování v chrámech používalo odedávna k výrobě mastí a léků.

Myrha byla hmota-šťáva, vytékající ze stejnojmenného keře, která na vzduchu ztuhla ve žluté, červené či hnědé průhledné kousky o velikosti ořechu, za kterou se platilo zlatem. Proto si ji mohli dovolit jen největší boháči. Jinak se používala při vykuřování v chrámech nebo při různých slavnostech. Už staří egypťané balzamovali mrtvé rozpuštěnou myrhou. Římané zas myrhu přidávali k vínu, aby nasálo libou vůni a také si ji vtírali do vlasů. Podobně jako kadidlo i patřila i myrha mezi vonné látky s léčebnou schopností.

Jednotliví králové pak podle různých výkladů představují všechna období lidského života; na scénách klanění Tří králů je jeden z nich zobrazován jako mladík, druhý jako muž a poslední jako stařec.

Samotné označení králové se pak objevuje až v 6. století u sv. Caesaria z Arles (pravděpodobně podle zmínky v 72. žalmu). Počet mudrců však v jednotlivých výkladech kolísal od počtu dvou až čtyři v západní církvi po dvanáct ve východní. Jmen Kašpar, Melichar a Baltazar se jim dostává zřejmě až v lidových vyprávěních v 7. století. Při tomto svátku bylo zvykem žehnat obydlí a nade dveře psát tři písmena K+M+B. Ta tři písmena znamenala zkratku pro větu: „Christus (řecky Kyrios) mansionem benedicat“ (Kristus ať požehná příbytku). Obyčej žehnání domu při této příležitosti vychází zřejmě z pohanského zvyku vykuřování. Ze strachu před démony se vykuřovaly obytné prostory i stáje a dveře se označovaly nápisy, aby se domu vyhýbalo neštěstí. Křesťané dali tomuto zvyku nový smysl.

Když se pozapomněl smysl oné věty, přidělili ta písmena snadno třem vynalezeným králům, jsou napsána také na fresce v Raveně datované po roce 560 po Kristu. Prvním, u koho se tato jména spolehlivě objevují, je kancléř pařížské Sorbonny ve 12. století, Petr Comestor.

Tři králové nebyli nikdy oficiálně svatořečeni, avšak jsou uctíváni jako patroni poutníků a hříšníků. Ostatky svatých Tří králů podle legendy nalezla svatá Helena, která je přivezla do Konstantinopole a později darovala milánskému biskupovi. Po dobytí Milána roku 1158 císařem Fridrichem Barbarossou kolínský arcibiskup Rainald z Dasselu převezl tyto ostatky do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu kostela sv. Petra. Ostatky Tří králů se staly místem úcty mnoha poutníků, jeden z významných zlatotepců Mikuláš z Verdunu pro ně zhotovil relikviář ze vzácných materiálů. Od roku 1948 je tento relikviář umístěn za hlavním oltářem kolínského dómu.

Se Třemi králi je spojené i svěcení křídy a vody. V lidovém prostředí byli totiž považováni za ochránce proti zlým silám, špatnému počasí nebo nemocem a právě touto křídou se píše nad dveře zkratka K † M † B † nebo latinský ekvivalent C † M † B † (nebo † C † M † B ) jako formule požehnání. Původní text zní Christus mansionem benedicat – Kristus ať obydlí žehná, ať Kristus požehná tomuto příbytku (po celý rok – proto se za třetí křížek píše letopočet). Tři křížky symbolizují Nejsvětější Trojici, tj. Otce, Syna a Ducha Svatého. Nejsou to tedy znaménka „plus“ mezi iniciálami.

Na Tří krále se hodovalo podobně jako na Štědrý večer. A co na stole nesmělo chybět?
Nesmělo se zapomínat na chleba, protože byl vnímán jako boží dar. A kdyby se na něj ve sváteční dny zapomnělo, tak se věřilo, že by se chleba mohl urazit a pak by se ho během roku nedostávalo. Pak tam vidíme samozřejmě vánočky a koláče, které jsou typickým pečivem souvisejícím se svátkem Třech králů. Do tříkrálového koláče bylo zapečené nějaké překvapení, třeba drobná mince nebo fazole, každý člen rodiny si ulomil kousek a kdo to překvapení našel, tak se mělo za to, že bude celý rok šťastný.

https://occultus.cz/menu/knihovna/esoterika/tri-kralove-mudrcove-hvezdari